Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Věc se má tak, že na této planetě nemáme jen lidi. V různých světech kolem naší planety máme jiné druhy ďáblů, a ti některé ovlivňují, zejména ty, kteří již mají ve své bytosti zakořeněné válečnické sklony, pak je pro démony snazší je ovlivnit, posednout a přimět je, aby způsobovali válku, potíže a nejrůznější utrpení ostatním lidem. To je ta věc. Takže jsem ráda, že se lidé na Měsíci opravdu chrání vysokým zabezpečením. Doufám, že to pro ně takhle bude fungovat navždy.Protože už tak je dost špatné, že si tady způsobujeme utrpení sobě navzájem, a způsobujeme si nebezpečí ohrožení života, natož chodit do nějakého mírumilovného světa a narušovat jejich život. To není fér. Oni nám nic špatného nedělají. Dokonce chodí kolem a snaží se pomáhat, jak jen mohou s naší bezpečností. Jen doufám, že se měsíční lidé nedostanou příliš hluboko do naší vlastní karmy a poté sami neonemocní, a nepřenesou to zpět na Měsíc. Och, prosím, Bože, ochraňuj tyto lidi z Měsíce. Jsou tak dobří.A tehdy už na začátku našeho rozhovoru jsem se Krále zeptala, proč jsou ke mně tak laskaví, ke mně a k mým ostatním mnichům v dřívějších dobách. Když jsem měla hodně mnichů, neměli jsme domov, takže jsme tábořili v přírodě, u říčního potoka, abychom měli vodu na pití. A mezi mými přednáškami jsme jen zpívali nebo opékali brambory. A tak jsem se zeptala: „Proč jste na nás tak hodní? Protože někdy, když jsme zpívali v přírodě, pod Měsícem, váš Měsíc prostě stál na místě celé hodiny, dokud jsme neskončili a nechtěli jít spát, a pak jsi prostě tak rychle zapadl za horu.“Mnozí z mnichů jsou stále naživu a tak nevyprávím jen nějaký příběh. Je to skutečný příběh. A podobně, mnohokrát se děly různé věci, nebo se Měsíc prostě usmíval tak široce, jako byste se dívali na lidskou tvář na obloze. Celý Měsíc se stal tváří, usmívající se tváří.Jeden z vašich bratrů v Kostarice to viděl, i jeden z mnichů to viděl, a dodnes si to pamatuje. Možná to jednou někomu vyprávěl, nebo ne. Ale já vám vyprávím příběh, jehož svědci jsou stále naživu. Prostě vám to vyprávím. A mnoho dalších věcí, spoustu věcí. Dříve jsem mnichy a jeptišky vodila po okolí, když jsme někam jeli. Takže byli svědky mnoha věcí, které bratři a sestry tam venku neviděli. Tohle jsou některé z těch věcí.Tak jsem se Ho zeptala: „Také jsi mi občas poslal lásku, Měsíc, když jsem na tebe jen pomyslela nebo se snažila pořídit fotku v nějakém nemožném koutě lesa, a ty jsi mi prostě poslal takové srdce, tak jasné, dokonce s černým kroužkem kolem srdce, takže to bylo výraznější. Proč jsi ke mně byl tak laskavý, tak přátelský, tak láskyplný?“ Řekl: „Protože Tě milujeme.“ To řekl, takhle prostě. Odpověděla jsem: „Já tě také miluji. Myslím, že všichni tě milujeme, lidé i zvířecí lidé. Všichni tě milujeme. Jsi tak krásný na obloze. Jsi tak jedinečný. Nevím, jak bychom se bez tebe cítili, kdybychom žili bez Měsíce.“Tak to také rád slyšel. Řekl, že to ví. Proto se také snaží pomáhat s bezpečností naší planety, jak jen může. Ale my sami se nestaráme ani o svou bezpečnost, bezpečí, jídlo, vodu, hlad nebo cokoli dalšího. Lidé mimo naši planetu, kteří s námi nemají nic společného, a přesto se o nás tolik starají. Lidé z Marsu, z Venuše i z Měsíce. Pokud vím, je jich samozřejmě víc. Ráda se všemi mluvím, protože mají tolik znalostí a mírumilovné energie, že je milujete. Ale nemám tolik času, si s nimi ani popovídat. Někdy to prostě vyplyne. Když to tam přirozeně nastane, tak s nimi promluvím. Pokud ne, tak neběhám po celém vesmíru a z místa na místo, neklepu na jejich dveře, že si s nimi chci popovídat.Už jen proto, že Měsíc je neustále přímo před námi, a Měsíc je ke mně tak laskavý, a projevuje mi tolik lásky, tak přátelský. Dokonce i skupině mých mnichů a mých jeptišek před několika lety. Tehdy jsme ještě neměli fotoaparáty. Byli jsme chudí. Byli jsme prostě bezdomovci. Takže jsme pro vás všechny tyto jevy nezaznamenali. Ale to, co jsem vám řekla, je celé pravda. Ve skutečnosti mi uniklo mnoho dalších detailů. Třeba někdy jsme byli na pláži nebo tak něco, a mraky zakryly celý Měsíc. Řekla jsem jen: „Och, kéž by Měsíc vyšel ven.“ A pak okamžitě vyšel, rozehnal všechny mraky. Viděla jsem ho jasně. A pak samozřejmě nemohl tam být příliš dlouho, kvůli příliš mnoha mrakům, takže okamžitě zmizel. Ale později se zase objevil. Hodně, hodně krát takhle. Také Slunce, to samé. Kdykoli vyjdu ven s fotoaparátem, chci udělat fotografii. Samozřejmě, v lese je těžší najít mezeru. Ale Měsíc se tak snaží, vždycky vyjde z mraků nebo se rychle přesune na jiné místo, kde nejsou stromy, abych mohla fotografovat.Jsem neskonale vděčná za všechnu tu lásku okolo. Takže Měsíc, Slunce, hvězdy, a dokonce i malí zvířecí lidé, jako veverčí a ptačí lidé, ti všichni, přichází a mluví, a také projevují svou lásku. Jsem nekonečně vděčná Boží Milosti, že mám takové krásné vzpomínky, které si mohu uchovat na lidi, kteří nejsou vedle mě, na zvířecí lidi, místo těch o obtěžování nebo pronásledování nebo ohrožování svými vlastními lidmi na této planetě. Proto je mi někdy velmi smutno. Tak jsem přemýšlela: „Mohla bych jít a žít na Měsíci nebo ne?“ Řekli mi: „Ano, jste velmi vítána.“ Řekla jsem: „Myslím, že nemám takové štěstí, ale co ostatní lidé? Kdyby chtěli jít a žít s vámi, mohou to udělat?“ A On řekl: „Ano, mohou. Ale musí být na stejné úrovni jako my, to za prvé. Za druhé, musí být opravdu odhodláni s námi zůstat. A pak, až zemřou, je přijmeme a přivedeme je sem.“Řekla jsem: „Ale vy máte nyní ve vašem světě fyzická těla, a lidé z planety Země, pokud zemřou, už nebudou mít fyzická těla. Jak s vámi tedy budou žít?“ Řekl: „Och, máme nástroj. Můžeme jim vrátit zpět maso a kosti, a pak budou jako když byli naživu, a mohou s námi žít.“ Tak jsem se zeptala: „Kolik lidí už tady s vámi žije?“ Řekl: „403. Až dosud, 403.“ A jsou spolu šťastní, samozřejmě, stejná úroveň, stejná forma, takže navždy šťastní. Pokud jsou přijati lidmi z Měsíce a žijí tam s nimi, jsou také navždy osvobozeni. Ale musí být na stejné úrovni, alespoň na Čtvrté úrovni. Tam nahoře není žádná Pátá úroveň, jen Čtvrtá úroveň. A samozřejmě oni musí prověřit, zda jsou tito lidé upřímní, mají dobré morální zásady, vysokou úroveň, jsou osvícení, mírumilovní a podobně, než je přijmou. Samozřejmě. Kdo by chtěl být narušován v takovém mírumilovném a šťastném světě, jako je ten jejich?A tak jsem se Ho zeptala, zda jejich domy… vidím to, ale samozřejmě, vedeme rozhovor. Nemohu jen tak říct: „Och, já vidím všechno. Nemusíš mi to říkat.“ Prostě rozhovor, přátelský, také proto, abyste to vy věděli. Tak jsem se zeptala, jestli jejich domy jsou na zemi, nebo ve vzduchu, protože na mnoha planetách, vyspělejších planetách, jsou domy ve vzduchu, ne na zemi jako na této planetě. Odpověděl: „Jsou na zemi.“ Řekla jsem: „Dobře. Také chodíte? Nebo proto, že máte létající auta a to, čemu tady říkáme UFO… Chodíte vůbec pěšky?“ Řekl: „Ano, po zemi, ano.“ Podobně jako v tomto světě, ale oni mají létající auta, pokud se vydají na dlouhou cestu, třeba z jednoho koutu uvnitř Měsíce, do druhého koutu.Och, ano, mimochodem, protože jsem se zeptala: „Žijete jen na světlé straně Měsíce, nebo i na temné straně?“ Odpověděl: „Na obou, na obou stranách.“ A tak používají létající auta na cestování po okolí, když se vzájemně navštěvují. Ale nemusí řídit jako my tady řídíme auta. Používají svou sílu vůle, aby řídili jakákoli vozidla nebo věci, které musí zvednout nebo s nimi pracovat. Není tam žádná tíha. Mají to lepší. My tady potřebujeme hodně, hodně nástrojů, abychom zvedli třeba jen nějaké kameny. A někdy to ani nedokážeme udělat. A nástroje často, když jsou kaput, nemůžeme je použít. Trvá dlouho, než je opravíme, nebo je musíme vyhodit a koupit nové.Zeptala jsem se Ho (Krále Měsíce), co cítí ohledně našeho světa. Řekl, že cítí smutek, protože si způsobujeme tolik potíží, a ani jednoduché řešení nedokážeme přijmout. On ví, že jsem zastánkyní veganství, abychom zachránili planetu a měli tu věčný mír, ale trvá to tak dlouho, a celý svět není úplně veganský. Takže On to všechno ví, a řekl, že cítí smutek. Je to jen jedno malé řešení, které bychom mohli klidně přijmout, abychom zachránili celý svět, aby lidé mohli dál žít na tak krásné planetě.Řekl, že naše planeta je velmi krásná. Mnohé planety nám ji závidí, protože bychom mohli žít vně planety, a o nic se nestarat, to znamená na povrchu půdy, na povrchu Země. A také bychom mohli žít uvnitř Země, v dutině uvnitř Země, stejně jako právě teď žijí oni, ve vnitřním prostoru Měsíce. Mohli by si také vytvořit svůj vlastní měsíc, své vlastní slunce, a mohli by je regulovat, aby tam byla stále stejná teplota, velmi zdravý, dobrý vzduch. A zeptala jsem se Ho: „Takže vy máte neustále světlo, nebo?“ On řekl: „Ne, v noci, když potřebujeme odpočívat, tak se automaticky vypne.“ Takže všechno tam je poklidné a snadné.Když nemusí jíst, tak je to asi jednodušší než na tomto světě, kde lidé bojují o jídlo a pití, a o všelijaké vymoženosti, dokonce z chamtivosti. Jinak planeta dokáže zajistit dostatek pro všechny, aby měli dostatek jídla a pohodlí, jednoduchý život. Ale lidé si stále myslí: „Čím víc, tím líp.“ Takže si přivlastňují víc a víc, nikdy nemají dost. Proto je tu tolik problémů. Je tu tolik problémů kvůli chamtivosti. A silní utlačují slabé, prostě takhle to je.Photo Caption: Malé znamení, které propukne v obrovské jaro
